Košík je prázdný
0,00 Kč
Česky Slovensky

Category Navigation:

Minerály pro zdraví

Minerály MUDr. Peter Pribiš
Anglické přísloví - "Utíká-li, nejez ho"
Existuje přibližně dvacet minerálů, které se podílejí na složení našeho organismu; tvoří 5% hmotnosti našeho těla, což u dospělého o hmotnosti 70 kg odpovídá asi 3,5 kg. Minerály se v našem těle neustále obnovují - každý den se spolu s močí, stolicí, potem a jinými sekrety vyloučí asi 30 gramů minerálů, které musí být prostřednictvím potravy nezbytně nahrazeny.
Nejdůležitějším zdrojem minerálů je strava rostlinného původu ve svém přirozeném stavu. Naopak v masité stravě a ve stravě založené na rafinovaných výrobcích je minerálů spíše nedostatek. Toto je ještě znásobeno faktem, že následkem intenzivního používání anorganických hnojiv se půda neustále ochuzuje o minerály. Skutečnost může být dokonce taková, že výrobky, které nakupujeme na trhu, obsahují méně minerálů než kolik by měly mít podle tabulek chemického složení potravin. Obsahu minerálů ve stravě bychom proto měli věnovat zvláštní pozornost (především pokud jde o obsah vápníku a železa).
Schindeleho minerály?  Pavel Novák, poradce pro otázky regenerace sil přírodními prostředky
Zcela unikátní směs kovů a jiných prvků života, namíchaná samotnou přírodou. Ve své letité praxi jsem se nesetkal s jednodušším doplňováním minerálů do organismu. Není však na nich nic zázračného, i když to, že se člověk uzdraví je možno považovat za zázrak, zejména tehdy, když selhaly mechanismy klasické medicíny.
Mnohé by o tom mohli pohovořit lidé trpící např. psoriázou, jejichž stav se dramaticky mění k lepšímu, užívají-li Schindeleho minerály spolu s vnějšími obklady zeleného jílu, který umocňuje účinek minerálů i z vnější strany nemocné pokožky. Zdravý člověk, který netrpí civilizačními neduhy, má zdravé srdce, mozek, klouby, fungující trávení, je z pohledu přírody v normálu. Nabízí se tedy doporučení : "Buďme normální".
Minerály Eva Zatloukalová
Minerály jsou pro život stejně nepostradatelné jako vitamíny. Jsou obsaženy prakticky ve všech tekutinách, které organismus ztrácí. Při zvýšených ztrátách tekutin je tedy nutné krýt nejen vyšší potřebu vody, ale i minerálů.
Sodík
Sodík je hlavním kationtem tělesných tekutin vně buněk. Je důležitý pro udržení osmotického tlaku a napomáhá látkové výměně mezi buňkami a umožňuje z nich vylučovat toxické látky. Jeho nedostatečný přívod nebo zvýšené ztráty se projevují křečemi, únavou,svalovou slabostí, psychickými poruchami až bezvědomím. K jeho nadbytku dochází nejčastěji při nedostatečném zavodnění organismu vzniklém buď na základě nízkého příjmu tekutin, nebo v důsledku zvýšených ztrát např. pobyt v horkém a suchém prostředí. Hlavním příznakem nadbytku sodíku jsou žízeň, v těžších případech poruchy funkce centrálního nervového systému. Denní potřeba sodíku je asi 1-2 mmol/ kg/ den.
Draslík
Draslík je hlavním kationtem uvnitř buněk. Společně se sodíkem je nezbytný pro vznik a udržení elektrického potenciálu na membránách, jenž má zásadní význam pro funkci kosterní, hladké a srdeční svaloviny a nervového systému. Ke snížení jeho hladiny v plazmě dochází např. při zvracení, průjmech a projevuje se nejčastěji zvýšenou dráždivostí, ochabnutím svaloviny, jehož důsledkem může být i porucha činnosti střev, porucha vyprazdňování močového měchýře. Nejnebezpečnější jsou poruchy srdečního rytmu. Ke zvýšení koncentrace draslíku v krvi může dojít např. při porušené funkci ledvin. Projevuje se zvýšenou dráždivostí nervového systému, svalovými křečemi, později i obrnami, zpomalením srdeční akce až srdeční zástavou. Denní potřeba draslíku je asi 0,5-1 mmol/kg/den.
Chloridy
Chloridy jsou hlavním extracelulárním aniontem. Mají význam pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku a pro udržování acidobazické rovnováhy. Jejich ztráty se většinou přidružují ke ztrátám sodíku a draslíku. K nejvýznamnějším ztrátám dochází při zvracení, nadbytek pak může být způsoben porušenou funkcí ledvin. Poruchy vyžadují laboratorní vyšetření a léčbu v nemocnici. Denní potřeba chloru ve formě chloridových iontů činí u člověka 5 až 7 g.
Vápník
Vápník je základní stavební součástí kostí. Je rovněž nezbytný pro srážení krve, ovlivňuje nervově- svalový přenos vzruchu, vlastní stah svalových vláken ..atd. Nedostatečný přívod vápníku se vyrovnává z rezerv v kostře a zubech, kde je uloženo přibližně 99% veškerého vápníku v těle. Při dlouhodobém nedostatku dochází K poškození kostry až patologickým zlomeninám. Projevem nedostatku vápníku je zvýšená nervosvalová dráždivost až tetanické křeče. K nadbytku vápníku dochází méně často, příčinou může být nadbytek vitamínu D, nedostatek hořčíku a řada dalších patologických stavů. Denní potřeba je asi 0,1-0,4 mmol/kg/den. Soli vápníku mohou vyvolat gastrointestinální potíže, především zácpu, nevolnost až zvracení, mohou indukovat arytmie a při dlouhodobém podávání vyšších dávek hrozí riziko ukládání vápníku v ledvinách s jejich následným poškozením. Při současném podávání tetracyklinových antibiotik snižují soli vápníku jejich dostupnost a tím i účinek. Současné podávání s fluoridy vede ke vzniku nerozpustných solí. Vápník rovněž zpomaluje resorpci vitamínů rozpustných v tucích a brání vstřebávání hořčíku.
Hořčík
Hořčík patří k nejdůležitějším nitrobuněčným kationtům. Je nezbytný pro funkci životně důležitých enzymů. Je součástí kostí, zubů, účastní se přenosu nerovových vzruchů, svalových stahů, zlepšuje mentální procesy, u starších lidí zlepšuje paměť, úsudek a myšlení. Pokles hladiny hořčíku může nastat při nadměrných ztrátách např. při průjmu, zvracení, nebo jeho nedostatečným přívodem. Denní potřeba je asi 0,04-0,4 mmol/kg/den. Přípravky určené pro perorální podání jsou ve formě laktátu, citrátu nebo hydrogenaspartátu, ostatní soli hořčíku se špatně vstřebávají a využívají se jako projímadla. Nedostatek hořčíku se projevuje jako tetanické křeče, třes, svalová slabost, nepravidelnost srdečního rytmu. Významný je též vliv na psychiku ve smyslu zvýšené citlivosti a snadného předráždění nebo naopak únavy, ospalosti a nezájmu. Perorální podávání hořčíku může vyvolat průjem a ospalost. Hořčík snižuje biologickou dostupnost tetracyklinovych antibiotik.
Fosfáty
Většina fosforu je uložena v kostře a zubech (80-85%), jeho obsah tvoří cca 1% tělesné hmotnosti.. Organické sloučeniny fosforu jsou nepostradatelné pro látkovou výměnu, fosfátový aniont má význam pro udržování acidobazické rovnováhy. Chemicky vázaná energie je v těle uložena ve formě tzv. makroergních fosfátů (ADP, ATP..). Významnými organickými sloučeninami fosforu jsou fosfolipidy tvořící součást buněčných membrán. Ke snížení hladiny fosfátů v krvi může vést nedostatečný příjem, vysoké ztráty močí při onemocnění ledvin, acidóza, infuze glukózy či katabolismus vlastních tkání. Ke zvýšení koncentrace fosfátů může dojít např. v důsledku předávkování vitaminem D. Denní potřeba je 0,15 mmol/kg/den.
Železo
Železo je nezbytné pro syntézu krevního barviva hemoglobinu a řady dalších enzymů. Jeho nedostatek se projevuje chudokrevností, časté jsou i poruchy sliznice v ústech. Bývá podmíněn nedostatečným přívodem nebo zvýšenými ztrátami krve (např. časté odběry krve, silné menstruační krvácení…atd.). Perorální podávání železa může vyvolat pálení žáhy, nechutenství, zvracení, průjem, u starších pacientů zácpu. Biologickou dostupnost železa výrazně snižují některé potraviny např. čaj, mléko, vejce, celozrnné pečivo.
Stopové prvky
Do této skupiny řadíme zinek, fluor, jód, chrom, selen, mangan a molybden. Tyto prvky jsou v organismu přítomny a v potravě přijímány v minimálních koncentracích, přesto jsou však pro funkce buněk a tkání nepostradatelné.
Zinek
Perorální podávání zinku je odůvodněné při jasném průkazu deficitu. Ten může vzniknout při jeho nedostatečném příjmu, nebo v důsledku zvýšených ztrát způsobených např. traumatem, popáleninami nebo při parenterální výživě. Podávání zinku je vhodné rovněž u řady kožních chorob, u diabetiků a při prostatitidě. Urychluje hojení ran, podporuje obnovu buněk. Uvádí se, že vyšší dávky zinku mohou vést k aktivaci imunitních mechanismů. Podávání zinku blokuje resorpci mědi ve střevě a zvyšuje její vylučování stolicí. Nežádoucím účinkem bývají bolesti břicha, dyspepsie, bolesti hlavy a kovová pachuť v ústech.
Fluor
Fluor významně přispívá k odolnosti proti zubnímu kazu. v současnosti převládá názor, že jeho lokální účinek na zubní sklovinu je důležitější než systémový efekt. Nejhospodárnějším způsobem suplementace fluoru je fluorizace vody, vhodnou alternativou pak podávání fluoridových tablet. Vhodným zdrojem jsou pak také zubní pasty a ústní vody, u malých dětí je však třeba zabránit jejich nadměrnému polykání. Další významný účinek má fluor na kost a je indikován K profylaxi a terapii osteoporózy. Z nežádoucích účinků se jedná převážně o bolesti břicha, průjmy, zvracení.